Z pohodlí herního koutku
Meditujete? Ne? Ano? Já se o to již delší dobu snažím. Je to disciplína těžká a na soustředění náročná, protože základem je, nemyslet na nic. Pro kvalitní meditaci je jedním ze základních prvků zvolit správné místo. Takové, kde je Vám hezky, cítíte se bezpečně a nikdo Vás neruší. S hraním a herním koutkem je to podobné. Musíte si zvolit místo a uspořádání herních periferií tak, aby jste byli maximálně spokojeni.
Navazuji na článek, kde jsem barvitě popsal můj herní život, který nakonec skončil u stolního počítače připojeného k LED TV. Cesta poznání byla dlouhá a trnitá. Pamatuji na doby, kdy bylo mé hráčské tělo umístěno na koberci v nepohodlné poloze hrajíc Sega Mega Drive, na chvíle standardního hraní za počítačovým stolem i na povalovaní v posteli s notebookem, odkrvenými nohy a zpocenými zády. Mohli byste namítat, že podstatné jsou hry a ne kde a jak je provozuji. Kultura stolování, ale musí být.
Pamatuji si, jak jsem k Vánocům zakoupil do bytu novou TV. Byla to veliká úhlopříčka, uměla přijímat z usb soubory, měla vysoké HD rozlišení. Jedním z bodů jak jí vyzkoušet na plno, bylo připojit k ní notebook a zapařit si nějakou hru. Tehdy se zaselo semínko vize, kterou jsem v budoucnu realizoval. Myslím, že Mass Efect (2 nebo 3) rozsvítil displej TV natolik, že jsem neřešil rozlišení ani míru detailů a užíval si krásu virtuálního světa ve velkém. Pochopil jsem, že pro mne je velikost obrazu prioritou č. 1 a ke klasickému monitoru už se nevrátím.
Hodiny hraní plynuly jak mraky po obloze a já s klávesnicí na nohou a myší vedle, seděl na gauči, před sebou na konferenčním stolečku zaklopený notebook, pro neznalce snad vypadal jako konzole, z něhož se line HDMI kabel až k TV. Značně improvizované a značně nepohodlné. Byl to prostě prototyp. Je to moment, kdy víte, že to není dokonalé, ale chce to zachovat a tak vymýšlíte, jak na to.
Éra notebooku byla pryč a já stejný problém řešil se stolním PC. Postavil jsem ho vedle gauče, kdy se přes celou místnost linul nevábně vypadající tlustý kabel z PC do TV. Stejně se šinuli o poznání tenčí kabely od PC a to společně s klávesnicí na mém klíně a myší vedle. Estetický dojem jako když rozloží aparaturu televizní štáb na mě příjemně rozhodně nepůsobil. Ostatně na povrch vyplouval i jiný problém. Když totiž hrajete hry určené pro PC na TV zjistíte, že po chvilce nejste schopni číst určité texty a popisky, jelikož jsou příliš malé. Když jsem tedy po několikáté musel jít blíž k televizi, abych si přečetl popis mise, byl čas něco s tím udělat.
Čekala mě jasná volba. Přesunout se k TV blíže. Koupil jsem v Ikei nové křeslo a dále vymýšlel, jak umístím PC. Nikde jsem tehdy nenašel nic, co by fungovalo jako ohrádka kolem mého stroje. Chtěl jsem něco jako malý stoleček, prostě ochranou bariéru libého vzezření, aby byl můj počítač ochráněn v prostoru. Nakonec bylo jedinou možností umístit stroj ke zdi vedle nového křesla a na ním přidělat ikeáckou poličku (černou), aby ho chránila ze shora a zároveň sloužila jako odkladný prostor pro myš, klávesnici a sluchátka. Nastal čas vyřešit herní periférie. Klávesnici jsem si koupil novou, bezdrátovou, plochou s plochými klávesy (pozn. jako u notebooku) a napájením solárním (funguje bezproblémově). Myš byl oříšek. Kam si jí dáte, když sedíte na křesle? Přiděláte si na opěradlo nějakou plochu a na ní jí umístíte? Jako vždy vše vyřešila náhoda. Můj černý konferenční stoleček měl stejnou barvu jako opěradla nového křesla a nová polička. Co je podstatně, krom oku ladícímu souznění, byl stejně vysoký jako opěradla. Znamenalo to tedy, že pokud opřete ruku pohodlně na opěradlo sama vám spadne na myš umístěnou na podložce s ergonomickou podporou Vašeho zápěstí, ležící na konferenčním stolečku, kde můžete mít ještě mobil, sklenku dobrého vína, něco k mlsání či sladkou limonádu nebo kávu. Bylo to náhodné a bylo to dokonalé.
Tehdy jsem se posadil a pochopil, to je on, můj herní koutek. Pohodlné křeslo, po levé straně počítač a polička pro příslušenství, po pravé straně stoleček pro myš a jiné laskominy a před Vámi veliká TV, kterou nic nenahradí. Nevábný kabel jsem vyměnil za bílí, elegantní a linoucí se podél bílé zdi, schován za bílou trubkou plynu až k počítači.
Nedávno jsem na serveru Hrej.cz přispěl do diskuze na téma XONE a možné připojení klávesnice. Popsal jsem svůj herní koutek a byl okamžitě osočen do zkřivených kriplů a Stevenů Hawkingů (Steven Hawking je můj oblíbený autor a popularizátor vědy – fandím mu) až jsem nevěřil, jakou vlnu nevole to vyvolá. Hádky v diskuzích beru spíše jako vtip a tak jsem do komentáře velice neagresivně a klidně rozvinul svůj herní koutek, což nepomohlo. Uvědomil jsem si, že mezi hráči existuje tolik předsudků o gamepadech, klávesnicích a myších. Zkoprnělé, úzkoprsé a přízemní názory o tom, kam patří PC příslušenství a jak se hraje s konzolí jsou na každém rohu. Doporučuji se nad ně povznést, experimentovat, kašlat na lidi (to platilo vždy a na všechno) a hlavně … udělat si to po svém!