Věčný stín hráčské mysli

Je sychravé mlhou protkané podzimní dopoledne a ve svých šedivých příbytcích sedí nediagnostikovaní  jedinci, kteří den co den ulévají z džbánu života jeho obsah v domnění, že na dně čeká smrt. Netuší prostý fakt, že smrt je jejich životem. Toto mrtvolné město přežívá pojídáním sama sebe. Kdesi v dáli, v jedné šedivé ubikaci protíná šeď smogu klapot kláves, který vytváří tento text. Hráč 0 se pokouší diagnostikovat poruchu známou jako válka platforem.

Lidská mysl je jedním z největších záhad, jelikož těžko zcela pochopit mechanismus, jejímž jsme tolik ovlivňováni a manipulováni. Stalo se Vám někdy, že jste vlastnili nějaký druh přístroje a přesto obhajovali jinou konkurenční odrůdu této technikálie? Předpokládám, že NE. Ostatně, kdyby se tak stalo, šlo by o zjevný paradox našeho uvažování a takový člověk musí zákonitě, dřív nebo později, přejít na břeh přístroje, který obhajuje. Tento trend se objevuje ve světě mobilních telefonů, notebooků, na poli módy a v každém jiném odvětví, které má možnost razantnějšího výběru. Je to tedy předně v nás, v naší mysli a až na posledním místě, v předmětu samotném. Pokud tedy budeme vycházet z této premisy, nedojde nikdy ke kompromisu dvou osob, jejichž mysl zarytě obhajuje svou pravdu a jakýkoliv ústupek znamená selhání celého systému lidského uvažování. Následně nemá taková diskuze smysl, protože se obě strany snaží o něco nemožného. Představte si, že přesvědčujete sami sebe (z paralelního vesmíru) o něčem, na co má Vaše druhé já opačný názor a co hůř, představte si, že jste ho přesvědčili. To je snad horší, než paradoxy vzniklé cestováním v čase!

Netajím se faktem, že jsem PC hráč. Rád bych uvedl, co mě k tomuto výběru vedlo. S návratem do mého dětství, se mi vybavuje vzpomínka na Sega Mega Drive a Playstation 2, jako dvě podoby mnou vyzkoušeních konzolí. Hodiny, dny měsíce a roky plné zábavy budou zaryty v mé mysli na vždy. Druhou stranou mince byla pro mne menší technická propracovanost, jednoduché herní mechanismy a celkový dojem z něčeho technicky slabšího, což následně vedlo k volbě PC. S příchodem notebooků navíc fungoval i faktor přenosu a možnost hraní v různých částech domu, bytu nebo napříč městy a vesnicemi v ČR. Herní zábavu si člověk nosil s sebou. S postupem času se tento způsob hraní stal méně častým a zlomovým bodem byl výběr mé poslední herní periférie. Období doznívající působnosti konzolí staré generace a nechuť čekat na tu novou mě přiměla ke koupi stolního PC. To jest tedy moje cesta hraní, která se vždy stočila k počítači.

Pokusím se nyní nezaujatě (jak jen moje mysl dovolí) vyhodnotil PC vs konzole. Chci podotknout, že se nepovažuji za zarytého počítačového hráče, jelikož již z principu mého herního koutku vyplývá, že jsem si vytvořil vlastní hybridní systém. Plnohodnotně uznávám všechny herní platformy, tímto článkem hodnotím technicky nejvyspělejší rivaly a to PC vs Playstation 4 a Xbox One.

Prvním odlišností a zároveň i názorovou rozdílností je způsob hraní ve smyslu poloha těla, posed, periférie. Předmětem plamenných diskuzí jsou zkoprnělé názory o sezení na židli u stolu s klávesnicí a myší, s okem přilepeným pár centimetrů od monitoru vs ležákem na gauči dva metry od TV a gamepadem v ruce. Rozdělovat tábory hráčů dle jejich tělesné polohy při hraní v návaznosti na periférii dřímající v jejich rukou je ploché a zbytečné. Z vlastního pohledu vím, že všechny tyto záležitosti si nastaví hráč dle libosti a ve výsledku je úplně jedno, jestli máte u TV postavený počítač, Xbox nebo Playstation, když na gauči hrajete s gamepadem. Vedle toho se objevují náznaky v podobě klávesnice na konzole, které uzavírají kruh z druhé strany. Jak již víme, volant je zlý pán, ale dobrý sluha a i když je prozatím nemožné připojit standardní klávesnici s myší k Playstationu či Xboxu, je gamepad zvyková záležitost, která bude při dobrém cviku dostatečně povolná. Jsem PC hráč, který při výběru poslední herní platformy volil počítač i z důvodu, že nemám rád gamepad. Tak jak jsem si ochočil volant, tak bych si ochočil i ovladač konzolí, tomu plně věřím. Stejně tak vím, že se dá pohodlně hrát z křesla u TV s klávesnicí a myší.

Prachy, prachy, prachy… Opusťme polohu těla a vrhněme se do víru financí. Tak jak to bývá u všeho, peníze jsou vždy až na prvním místě. Bezpochyby je nákup konzole  levnější záležitostí, než herního PC. Pokud vezmeme v potaz, že si za cenu Playstationu 4 nebo Xboxu One koupím PC, tak můžu čekat takový frame rate masakr, o kterém se mi v žádné herní noční můře ani nezdálo. Je to argument na svém místě. Za málo peněz hodně muziky. Ve chvíli, kdy si začnu poctivě kupovat hry, bude vždy ta na generaci nových konzolí dražší. Připojme k tomu démonizovanou warez scénu, kterou nesmíme opomíjet a PC hráč má k dispozici krom levnějších her i pirátské kopie (je nemorální slučovat levné ceny a ilegální činnost, ale faktem zůstává, že to je holá skutečnost, před kterou nesmíme zavírat oči). Hodnotit finanční výsledek je tedy velmi těžké. Přikláním se k tomu, že si každý najde cestičku, aby byl jeho výběr cenově přijatelnější, limity jsou nastaveny individuálně a ochota utratit za konkrétní věc danou částku je na každém z nás. Pokud bych si zvedal ego tím, že nevím co s penězi, tak bych volil variantu nákupu všech herních platforem a mohl bych s klidným svědomím říci „Polibte mi šos!“

A pojďme do ní… technická stránka věci! Největším objemem textu na poli znepřátelených táborů obou herních platforem  je na téma vizuální a technické podoby, která je nabízena hráčským rivalům. Rozlišení, frame rate, detaily, textury, mimika atd. jsou věčnými argumenty a emotivními výlevy v diskuzích na serverech zabývajících se touto tématikou. Podívejme se na to s chladnou hlavou rozumného hráče. Vizuální stránka hry je v oku každého dosti individuální záležitostí. Mnozí hráči nepostřehnou změnu v nastavení lepšího vyhlazování hran, nasvícení objektů, druhu stínování, vykreslování vlasů a srsti, vykreslování vzdáleného pohledu na krajinu, úroveň listoví a takto bych mohl vyjmenovávat až do nekonečna. Stejný počet herních nadšenců ovšem tento rozdíl zaznamenává, každý v jiném bodě, v jiném nastavení a tak se stává, že je mezi námi nespočetné množství proměnných a můžeme tedy těžko hodnotit, kde už je změna nastavení viditelná a kde téměř ne.  Pokrok ve vizuálu má zvláštní vlastnost. Posouvá se téměř mikroskopicky s každým novým vydáním hry a nenápadně na sebe nabaluje nejrůznější efekty, které sami o sobě působí zbytečně a hráči je často s ironickým úsměvem odsoudí do propadliště herních dějin, nicméně v celku tyto drobné vylepšení vedou ke koncovému výsledku a díky nim vidíme rozdíly ve hrách starých 2, 5, 10 let zpátky a najednou si je uvědomíme, až když jsme konkrétně konfrontováni s krutou realitou minulosti. Říci o nějakém přídavném efektu, že je zbytečný a k ničemu je dle mého názoru primitivní a zpátečnické, jelikož se může v budoucnu stát běžným a námi chtěným.

Rozeberme si vizuál z pohledu našich nepřátelských táborů. Jako PC hráč dostanu hru za výhodnějších cenových podmínek a bude jednoduše po všech stránkách hezčí. Vyšší rozlišení, míra detailů, efektů, frame rate. Tento příklad je extrémní, ale nastává. Jindy je samozřejmě hra na počítač a současné konzole na bázi vizuálu téměř identická. Nelze tedy popírat, že PC mi přinese nejvyšší kvalitu obrazu a to za nižší cenu. Z pohledu konzolisty by mi psychicky vadilo, že dostávám něco, co má jiný v lepší kvalitě. Na druhé straně mi majitel Playstationu 4 nebo Xboxu one právem řekne, že neřeší žádná nastavení a hraje bez omezení, zatímco já se modlím, abych hru vůbec rozběhal. Dostáváme se tedy k faktu, na co jsou všechny ty efekty a rozlišení, když bude hra nehratelná. A to je bezpochyby pravda. Plynulé 720p je vždy lepší než sekané 1080p. Zajímavé je, že naše tábory mají tendenci argumentovat extrémy. Pojďme do toho tedy natvrdo! Mám špičkový herní počítač a na špičkové led TV (rozlišení Ultra HD) pustím na maximální detaily, se všemi efekty hru XY. Vedle mne na špičkové led TV spustí stejnou hru kolega na Playstation 4 (1080p) a kolega na Xbox One (720p). Myslíte, že nebude vidět rozdíl? Každý, kdo má rád umění v podobě současných grafických kabátků, ten rozdíl uvidí. Uspořádejme novou herní párty. Kolegové s konzolemi zůstanou, ale já zapojím průměrný herní počítač. Vizuál zůstane, nicméně pojďme hrát. Playstation 4 a Xbox one předvádí koncert v podobě plynulé a zábavné ukázky labužnického gamplay, zatímco já popíjím kávu, než se mi herní postava otočí zleva doprava. Který z argumentů je průkaznější, když se jedná o extrémy? Odpověď je jasná, žádný. K tomu všemu ještě připočtěte věčné diskuze 30 fps vs 60 fps. Konzole jsou často skloňovány s 30 fps a tzv. „filmovým zážitkem“. Stejně jako u rozlišení je samozřejmě rozdíl vidět. Zastávám názor, že rozlišovací schopnost oka je závislá na vzdálenosti od objektu a jeho velikosti. Čím je větší monitor nebo TV, tím více dokážete identifikovat rozdíl v rozlišení. Stejně tak je oko závislé na vzdálenosti. Funguje to podobně i u fps. Proto je zřejmé, že hráč sedící u TV metr od ní, má jiné pocity při hraní než hráč sedící od TV dva metry a více. Oba budou vnímat fps a rozlišení jinak. Je zde tedy rovněž velká míra proměnných a není snadné to objektivně posoudit.    

Proč věčně argumentovat protichůdnými extrémy. Odhalme věci tak, jak se mají. PC hráč dostává vizuálně hezčí verzi hry za menší finanční obnos, musí si hlídat kvalitu svého stroje, aby vizuál vůbec využil a platí za svou platformu daleko větší peníze. Konzolista nedostává maximální obrazovou kvalitu, za hry platí více, konzole je levná oproti hráčskému PC a nabízí ve své třídě skvělý zážitek, neřeší nastavení a hraje plynule (až na občasné výjimky špatně optimalizovaných her).

Nevidím sebemenší důvod, proč někoho přesvědčovat o tom, že jsem si vybral něco lepšího nežli on. Jedině pokud sám nevěřím své pravdě. Zkušený odborník dokáže najít negativa na obou platformách a jako téměř u všech otázek na akademické úrovni, je zcela nemožné odpovědět, co je lepší. Můžeme býti dětmi, co na pískovišti obhajují své hračky nebo dospělými jedinci, kteří ví, že nic není bílé ani černé.

Blankytná modř nad zapadajícími paprsky slunečního světla obepíná příbytky všech bytostí, které prožili další den svého životního příběhu. Smog a mlha se rozplynula pod doklepávajícími klávesami Hráče 0, který pomalu, s mírnými úpravami, ale jistě zakončuje svůj další text. 

 

Diskusní téma: Věčný stín hráčské mysli

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek