Toulky herními světy

Letošní rok rozbil zažitý předsudek o bombastických herních podzimech a nabízí na zlatém podnose prvotřídní tituly již od začátku. Vynikající Tomb Raider (ikdyž se jednalo o inkubátorové dvojče konzolového sourozence, které potřebovalo od loňského roku trochu dopéct), povedený Far Cry Primal a hlavně další dva vynikající PC porty Firewatch a Everybody's Gone to the Rapture rozzářily mou hráčskou duši a vnukly myšlenku pro tento článek.

Simulátory chůze dostály svých jmen a došly k nám s velkou grácií. Zlí jazykové tvrdí, že hráčská komunita je skupina osob unikajících do virtuálních světů, aby se zde schovala před jinak nezáživným reálným životem. Stejně tak druhá strana barikády tvrdí, že krom skutečné interakce s okolím obohacuje svoje bytí účastí v dalších (virtuálních) univerzech, ve smyslu „kolik jazyků umíš, tolikrát si člověkem“. Pravda, asi jako vždy, bude někde mezi. Vydáte-li se do světa hry, je podstatný pocit pohlcení. Walking simulátory výše uvedených kvalit v tomto excelují.

Osobně jsem se jako první ponořil do světa pastelových barev národního parku v titulu Firewatch. Prvně čekajíc na PC port od chvíle vydání na konzole, podruhé vyhlížejíc českou lokalizaci, která je nutností, pokud neovládáte Aj. Čekání se nakonec vyplatilo. Skvěle odvyprávěný příběh v nádherném kabátku Vás dokonale vtáhne do alternativní reality a Vy brzy začnete sdílet pocity s Vaší postavou. Uvědomíte si, že podobný subžánr má v sobě velmi silný potenciál. Věřím, že na podobné tituly nebude pohlíženo jako na něco nudného, neakčního, málo drsného a krvavého, ale jako na propracovaný, filmově pojatý, psychologický počin, který má přesah. Ostatně zkuste si popovídat o nejmenovaných průměrných lineárních střílečkách a vedle toho rozeberte příběhy Firewatch a Everybody's Gone to the Rapture. Budete se určitě pohybovat v jiných dimenzích myšlenek, pomineme-li fakt, že srovnávání uvedených žánrů malinko pokulhává.

Pokud lze hovořit o přesahu herních příběhů, tak Everybody's Gone to the Rapture je pro mne na prvním místě žebříčku. Vždy mě potěší, když jsem překvapen a posazen na zadní část těla i po tolika letech herního života. Tato hra je klenot, který bychom měli hýčkat a ukazovat všem, kteří mají bludné představy o vyspělosti a dospělosti herního průmyslu. Velmi intenzivně ukrajuje slupku citlivých témat, které nebývají v tomto odvětví zvykem. Otírá se jemně a přesto nebojácně o náboženské teze, což v kontextu s ambientně duchovní hudbou dokonale reinkarnuje Vaší duši do herního protagonisty (jestli se tomu dá tak říci;-)). Tento virtuální svět nechával mé ústa tolikrát pootevřené, že už teď vím, co bude na nejvyšších příčkách (možná té úplně nejvyšší) v mém (doufám, že tomu tak bude) budoucím bilancování roku 2016. 

Dohrání těchto titulů je rychlé a možná o to více intenzivní. Zůstávají po něm spousty myšlenek a teorií, které se rodí v hlavě a člověk si uvědomuje tu krásu lidského díla. Jako Vám nabídne kniha či film příběh plný skvělých myšlenek, teorií a filozofického přesahu, dokáží to i hry a to je moc dobře. V obou případech se těmto skvostům budu věnovat jak v psaném textu, tak v mluveném slovu, což považujte jako pozvánku na nový Audiovstup, či na další článek na Prasklé mouše.

Pokud se dočkáme propracovaných virtuálních realit, příběhy podobných ražení budou tím, co posune herní průmysl do nových rovin. I když nepředpokládám, že nám to zajistí helmy přicházející pomalu a jistě na trh, těšme se na nové zítřky.