Far Cry Primal aneb cesta do pravěku

Začátkem března se nám otevřela možnost cesty do minulosti až do dob pravěkých lidí. Simulátor homo habilis to neměl jednoduché. Od prvních momentů ohlášení tohoto titulu se nesl vzduchem nepříjemný odér pochybností, což logicky vyvolal fakt, že se jedná staronový přírůstek do rodiny Far Cry. Posunu-li se na časové ose zpět do mé herní minulosti, jedna z prvních a zároveň věčně nedohraných her, nesla název Far Cry 2. Drsná, surová, místy až civilní střílečka v netradičně otevřeném  světě, charakteristická svou filmovostí, obrovským arzenálem zbraní včetně vylepšení, věčně obydlenými tábory nepřátel a možností ukojit choutky pyromana téměř všude, se vryla do mé tehdejší herní renesance (psal se čas, kdy jsem to opět s hrami začal brát vážně). Far Cry 3 byla tedy v následujících letech jasnou volbou.

Titul provětral pérka mému současnému stroji a nekompromisně krásný svět tropického ostrova mě pohltil na dlouhé hodiny. Pocit přeživšího v destinaci ovládané šílencem, tradiční Ubisoftí synchronizační věže, drogy, lov, výroba a sběr, bylo tím správných hřištěm pro Vaše skryté choutky. Kontroverzní zabíjení zvířat pro následující zpracování surovin vyvolávalo vlny nevole, které byly nakonec utišeny. Čas plynul a já dostal na Vánoce pod stromeček Far Cry 4. I když jsem s tímto titulem zažil dlouhé herní večery, nelze o něm říci více, než o jeho předchůdci. Kritici této série měli silné argumenty, protože takřka jediným rozdílem mezi třetím a čtvrtým dílem byl přesun z tropů do Himalájí. Když Ubisoft ohlásil Far Cry Primal, kritici dostali opět silné ingredience pro jejich pohár hořkosti.

Čtyřka je reskin trojky, Primal je z většiny na mapě Far Cry 4, pořád je to stejné. Plivněte všechny tyto jedovaté sliny za sebe a s čistým štítem se vraťte do dob jednoduché komunikace, oprávněného lovu a stálé nejistoty o Váš život. Stalo se něco zvláštního. Celá série začala dávat svým konceptem smysl díky levobočkovi, který musel ve stroji času nastavit 10 000 let př. n. l. V každé hře dávám vždy na první dojem. V tomhle ohledu titul dostal za výbornou. První momenty totiž dokáží velmi poutavě vtáhnout a nechat hráče kochat se nádhernými výhledy na fascinující faunu a flóru. Váš příběh je jednoduchý, souhrou náhod se ocitnete ve vesnici, která se stane domovem, vy jí bráníte, osídlujete novým obyvatelstvem, vylepšujete a likvidujete nepřátelské kmeny s možností občas někoho přetáhnout na svou stranu. Osobně mi jednoduchost dějové linky v tomto primitivním období nijak nevadila a dokázala mě udržet v příjemné pozornosti. Pojďme si tedy rozebrat základní činnosti hraní.

Sběr a výroba. Konečně to celé dostalo smysl. Za poslední léta mě nikdy u žádné hry, natož u Far Cry série nebavilo hledání surovin pro následné zhotovené výrobku tak, jako u Far Cry Primal. Kamení, dřevo, kůže, kosti, rostliny a jiné druhy položek pro Vaše experimenty jsou rozesety po celé mapě a dříve či později je nutné stát se sběračem. Nejpodstatnější na tom je, že tentokrát to není samoúčelně zabudovaný mechanismus vývojářů, ale smysluplná část hry, bez které se neobejdete, stejně jako skuteční lovci mamutů. Vyrábíte si vaky pro předměty, které nosíte, zbraně, pasti, oblečení, návnady, léky a jiné důležité věci, bez kterých je velmi těžké přežít. I když titul vratce balancuje na pomezí reálné simulace pravěku a arkádového pojetí, crafting zde sedí, jak říká klasik, jako prdel na hrnec. Bezpochyby je zábavnější výroba nového kopí, čí vaku na zbraně v pravěku, než výroba peněženky v Himalájích, kde si běžně kupujete vybavení nejrozmanitějších nabídek, ale pro pár šušňů ve Vaší kešeni je nutné zabíjet chudáky medojedy.

Lov a zabíjení zvířat. Lidé, hráči jsou alibisti a vždy budou. Když na tropickém ostrově či horách současnosti zabíjím nebohá zvířata za zvuku čvachtajícího nože v čerstvém masíčku, jsem minimálně „divnej“ jako celý koncept hry. Když to samé udělám v pravěku, je to přirozené. Ať už tedy budeme filozoficky polemizovat nad smyslem bytí zvířat v různých dobách, je nepopíratelné, že lov a zabíjení je daleko přirozenější v údolí Orosu dlouhá tisíciletí př. n. l., nežli dnes. Opět tu máme mechanismus, který si dosedl svým pozadím na druh nádobí až přenesením celé série do dob dávno minulých. Primal Vám nabízí, krom samotného zabíjení okolní fauny, i konkrétní lovy různých zajímavých a nebezpečných zvířat, ale i možnost ochočení, která vede k získání velmi užitečného parťáka. Pomáhá při dalším lovu zvěře či nepřátelských kmenů a hlavně chrání pří procházkách místním nebezpečným světem a opravdu je znát jeho přítomnost po Vašem boku. Jako třešničkou na dortu, je možnost osedlat mazlíčka a v plné rychlosti s ním překonávat daleké obzory. Ano opět to celé zapadá a dává smysl.

Zabíjení nepřátel a obsazování táborů. Ať už se budeme pohybovat v hlavní dějové linii či vedlejších misích, podstatným faktorem hraní je sejmout nepřítele. Arzenál zbraní není velký, ale o rozmanitost vizuálního ztvárnění nouze není. Každý nový kousek potěší oko i ruku hráče. Na střední obtížnost drží hra dobře poměr výzva/zábava a je tedy podstatné vylepšovat své dovednosti, výbavu a prostředky pro účinnou likvidaci. Jedním z nově zabudovaných mechanismů, který vyvolával otázky, byla sova. Pomocnice pro průzkum okolí, která označí nepřítele, střemhlav zabíjí, pouští bomby (vosí, ohnivé, zuřivosti) a dokáže elegantně protrhat plevel pro Vaše konečné doladění likvidace všech. Já mám sovu rád, investoval jsem do ní i dostatek bodů dovednosti a nijak mě neruší, i když byla často negativně skloňována. Zabíjení je tedy nutné, zábavné a nápadité. V tomto ohledu bych ale přivítal vícero možností boje zblízka, který se zužuje na mlácení palicí hlava, nehlava a případnou likvidaci v rámci dovednosti.

Z hlediska vizuální stránky věci se jedná o působivou podívanou na pomezí předchozích dílů a něčeho o krapet hezčího. Hodně tomu hraje do karet fakt, že zpracování pravěké krajiny je pro oko hráče daleko atraktivnější záležitostí, než panorama současnosti. Na mě to tak rozhodně platilo. Pasoucí se mamuti při západech slunce, skaliska jenž nepodlehla zubu času, divokost v plné přírodní kráse, obří stromořadí, to vše přispívá k dokonalé atmosféře pro Vaše toulky okolím. Místní fauna se více méně specializuje na mamuty a šavlozubé kočky, protože to ostatní mi s mírou nadsázky taková exotika nepřijde. Jako celek je svět velmi komplexní a na poměry pěší chůze (či jízdě na zvířeti) obrovský.

Hra je velmi dobře optimalizovaná, protože dokáže v plné kráse běžet na pět let staré grafické kartě bez problémů, snad jen v některých momentech může dojít k mírnému poklesu snímkování (zaznamenal jsem v určitých světelných podmínkách dne rozdíly, pomáhá hraní offline, vlastním AMD Radeon HD sérii). K dispozici je od data vydání oficiální čeština, jak u Ubisoftu bývá zvykem.

Netroufám si na číselné hodnocení, protože bývá zavádějící. Chci pouze zhodnotit můj zážitek z hraní, tak aby si každý mohl odnést, co potřebuje. Rád bych si tedy závěrem trochu zafilozofoval. Představme si svět bez herní série Far Cry, kdy v březnu 2016 vychází první díl zasazený do pravěku. Věřím, že by se hra hluboce zaryla do srdcí všech hráčů a nezapadla tak, jak jí předpovídám v naší současné realitě. Je velká škoda, že titul nese břímě svých předchůdců, což jí táhne hlouběji pod hladinu úspěchu, než si zaslouží. Krom pravěké stylizace opravdu nepřináší Far Cry Primal nic nového (když nepočítám drobná vylepšení v rámci zažitých mechanismů), ale vše co nabízí, dává natolik ucelený zážitek, že milovníci série podlehnou a odpůrcům se nezavděčíte ničím. Pro mě se jedná o jednoznačně nejlepší díl z rodinky Far Cry.

Článek vznikl pro internetový časopis Prasklá moucha.

Far Cry Primal aneb cesta do pravěku

 

Diskusní téma: Far Cry Primal aneb cesta do pravěku

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek