Bilancování roku 2016

Průběh ledna je vždy herním vakuem, které je vhodné využít pro hodnocení předcházejícího roku. Nebude tomu jinak ani letos a proto se opět ponoříme do divů všech zajímavostí ročníku 2016. První věcí, která stojí za zmínku, je novoroční plastika blogu Hráče 0, která nastavila vzhled webové stránky, jak ji známe dnes a upřímně řečeno prozatím další kosmetické úpravy nechystám. Útvar zvaný blog by měl vždy cílit na obsah. S novou vizáží se otevřel ročník 2016 všem herním zážitkům, které si postupně zhodnotíme.

Prvním důležitou událostí se stal Rise of the Tomb Raider, výborné pokračování nově obnovené značky, které se dostalo na PC právě začátkem roku, na rozdíl od šťastlivců majících XONE, nositele exkluzivity podzimu 2015. Ostatně pro PC hráče se vezl začátek 2016ky ryze ve znamení doběhnuvších titulů z konzolí předcházejícího období. Rise of the Tomb Raider byl jasnou tří áčkovou produkcí, která zavrtala hráče na dlouhé hodiny do křesla, aby si vychutnal to pravé dobrodružství mladé archeoložky Lary Croft. Jediné, na co vzpomínám s lehkou mírou nejistoty, je posun k totálně otevřenému světu, který mě po skvělé lineární úvodní pasáži přiměl k přemýšlení, zda je open world vždy tou správnou volbou.

Nicméně pojďme dál a to do pravěku. Poměrně vydojená značka Far Cry nastoupila s (ne)plnohodnotným dílem s označením Primal. Nepříliš dobře přijímané pokračování po čtvrtém dílu, který byl přeskinovanou FC4, která byla rovněž přeskinovaná a to FC3. Smrtelná kombinace, že? Nicméně návrat do doby kamenné paradoxně zavdal smysl všemu tomu craftingu, lovu a sběru, na který jsme byli v této sérii zvyklí a možná se právě Primal stal tou nejlepší části skládačky této značky.

Malým velkým překvapením byl rovněž Firewatch. Jednalo se o hříčku lahodně vyhlížejícího vzhledu, která byla naštěstí dodatečně obohacena a o fanouškovskou češtinu. Dospělý příběh, který posouvá žánr her na vyšší úroveň a dovolí vám odpočinout od standartních herních mechanismů. Viva la walking simulators.

Aby nebylo toho chození málo, doběhnul z roku 2015 další herní skvost Everybody’s Gone to the Rapture. Opravdu ryzí walking simulátor, zlými jazyky označovaný jako technologické demo Cryenginu, který nabídl kochací zábavu plnou netradičního a poměrně odvážného tématu, kombinujícího prvky náboženství a science fiction. Dlouho jsem nezažil tak silné momenty v herním titulu.

Milovníci Geralta z Rivie mělii na jaře tu čest užít si poslední dobrodružství této ikonické postavy. Myslím, že Zaklínač 3 jasně definoval nejvyšší laťku podoby DLC. Třicetihodinový nášup přinesl takovou úroveň kvality, že by jiné plné nově vycházející hry mohli jen závidět. Prosluněná oblast Toussaint nabídla plnohodnotný příběh ruku v ruce se všemi známými mechanismy, které ani po 150 hodinách hraní třetího dílu prostě nezevšední.

Příchod DOOMa zažehl mé hráčské srdce a nechal zavzpomínat na dětská léta plná násilí ve hrách. Konečně byl naplněn slib vývojářů a opravdu se návrat ke kořenům povedl na sto procent. Čistokrevná rubačka v novodobém kabátku, svižně ubíhajícím tempu, jediná svého druhu v současné kategorii FPS akcí vyplnila díru na trhu a pobavila na dlouhé hodiny hraní. Díky bohu, že se DOOM vydal touto cestou a nezařadil se mezi standardní střílečkovou nabídku!

Nedávno mě vytanulo na mysli, že The Solus Project neskutečně zapadl v propadlišti dějin. Je to velká škoda, protože v oblasti sience fiction (toho čistokrevného) jasně dominoval. Výborný, napínavý, nervy drásající příběh, který silně koketoval s hororovými prvky, nabídl příjemný survival model v přitažlivém grafickém kabátku. Dlouho mě atmosférou hra nepohltila natolik, že jsem se musel doslova odtrhávat od klávesnice s myší, abych přestal. Jako patriot stojí za zmínku, že se jedná o částečně český projekt a kvalitou se nezapře.

27. 7. 2016 jsem oslavil první výročí blogu Hráče 0 a vše nabralo strmý pád. To samozřejmě přeháním, nicméně od druhé poloviny roku jsem zaznamenal silný pokles. První fiasko byl dlouho očekávaný No Mans Sky. Titul, který dle mého názoru zklamal ve všem, v čem měl dominovat. Extrémní rozmanitost nechutného množství planet se nakonec projevilo jako generátor podivností podobně vyhlížejících světů s drobnou úpravou povrchů, rostlinstva a zvířat. Ano, hra je esteticky velmi pěkná, ale všude cítím neskutečný kopírák, přes který koukáme na to stejné. Nemluvě o  tom, že zde není co dělat a dodatečný obsah těžko vyčistí špínu, která na No Mans Sky ulpěla. Velká škoda!

Zajímavá hříčka Inside potvrdila, že i plošinovka může mít přesah. Bioshock remastered potěšil nostalgickou vlnou všechny milovníky série.

Když herní podzim začal otevírat bránu, netrpělivě čeští hráči očekávali národní extázi, v podobě pokračování legendy, pod taktovkou shnilého imperialisty. Bohužel bude pro mne Mafia III synonymum pro nesnesitelnou tuhost hraní. Snad ještě nikdy jsem tak nerad dohrával hru jen z povinnosti vůči financím, které jsem do ní vložil. Třetí pokračování této série je nezáživná vata rozprostírající se na desítkách hodin hraní, které nepomůže dobrý příběh, zajímavé postavy, skvělý začátek, uchu lahodící soundtrack a ani atmosféra města, protože výše zmiňované bylo diametrálně odlišné od nudného bahna, kterým se brodíte tři čtvrtě herní doby!

Další vývoj se nesl ve stínu podivností. Kampaně dvou kultovních rivalů Battlefieldu a Call of Duty nečekaně dopadly ve prospěch vesmírného konfliktu, jelikož otloukánek CoD zvládl řemeslně svou práci na jedničku, zatímco Battlefield 1 naservíroval dost pochybnou krmi v podobě pobíhání bootů společně s vámi na bitevním poli, kde si připadáte jako v mutiplayeru offline a nepomůžou tomu ani dojemné „klišé“ filmečky v rámci předělů. Mluvím ryze o kampani!

V mezičase jsem se královsky bavil u Metal Gear Solid V: The Phantom Pain. Ano je to titul z roku 2015, nicméně doporučuji kvalitní český překlad, který o rok později potěšil všechny milovníky neotřelých příběhů. Ze hry je cítit japonská práce a zajímavý přesah.

Kdo by čekal od Watch Dogs 2 nejlepší městskou akci roku 2016. Je to bezpochyby titul, který nenápadně proplul na vlnách podzimu a já doufám, že jí Ubisoft udrží v paměti hráčů a podpoří dodatečným obsahem. Přímý konkurent GTA V, který posunul svůj princip hackerské akce na vyšší příčku, by mohl zakotvit novou herní sérii.

Posledním loňským restem je Deus Ex: Mankind Divided. Naivně čekám na ohlášenou češtinu, která měla být do tří týdnů od vydání hry v srpnu. Ano, co jsem to za zákazníka, když si stěžuji v lednu 2017, že nemám češtinu ke hře, která vyšla v srpnu 2016, ale snad se poučím a letos pochopím, že prodejce tvrdý chleba má!

Rok 2016 mě neskutečně překvapil. Dle mého názoru chrlil od začátku kvalitní kousky a příjemně rozvrstvil zajímavou nabídku her. Změnil můj pohled na zažitý mýtus podzimních pecek a možná tak trochu nastolil nový model, kdy žádná roční doba nebude synonymem kvality. Ostatně i v roce 2017 se příliš neohřejeme a herní průmysl porodí další zajímavé kousky. Jen nad těmi češtinami stále visí Damoklův meč, protože vidím v lokalizacích nestandardní luxus, který nabídne obchod jen výjimečně a to je škoda. Doufejme tedy, že si vychutnáme herní rok 2017 plnými doušky a bude na co vzpomínat!

 

Diskusní téma: Bilancování roku 2016

2016

Kubajz 20.01.2017
hezky jsi to shrnul ;-) Nakonec to byl docela fajn rok...

Re: 2016

hrac0 21.01.2017
Tak doufejme, ze letos se to opet vyvede!

Přidat nový příspěvek