Assassin’s Creed Origins

Příkladem typické herní série, provázející nás již léta virtuálními zážitky, je bezpochyby Assassin’s Creed. V roce 2015 jsme se rozloučili dílem s přízviskem Syndicate, abychom ze strany Ubisoftu vzápětí obdrželi informaci, že si tento kolos potřebuje odpočinout. Sezóna 2016 se nesla ve znamení absence zažitého každoročního rituálu přenášejícího naše virtuální DNA do atraktivních dob minulých. Médii plula vlna zpráv o znovuzrození, návratu ke kořenům a nejeden hráč bral tyto výroky za příliš velká slova, nevěstící nic dobrého.

Ostatně s příchodem prvních trailerů a gameplay na E3 bylo i mé absterego kropeno studenou sprchou, protože ukázka na konferenci Ubisoftu byla natolik obyčejná, banální a nudná, že výše uvedené výroky odpluly jako ranní mlha. Moje peněženka i přes tento negativní opar zhubla a já v den vydání přenesl svého hráčského ducha do starověkého Egypta.

Assassin’s Creed je jistým způsobem zažitý mechanismus, který mě po dvouleté pauze zase připomenul, že tento seriál, i přes jeho opakující se kostru, mám rád. Hned na začátku je potřeba říci, že se žádná revoluce, evoluce, znovuzrození a jiná zbytečná marketingová prohlášení nekonají a světe div se, není to na škodu. Při prvním spuštění vás přivítá stejná sada interface představující ukazatele, zvuky, nápovědu, mapu, ikony a jiné drobnosti, které charakterizují tuto sérii natolik, že snad každému zkušenějšímu hráči stačí několik vteřin záběru a ví (byla-li by to otázka v televizní soutěži). Z hlediska hlavního menu, nalezneme ve hře přehledné rozhraní, příjemné na ovládání a intuitivní po všech směrech.

Hra je jednoznačně z mého pohledu lépe optimalizovaná pro gamepad, se kterým jsem na PC hrál. Poměrně minimalistický crafting je vyřešen jednoduchým zlepšováním úrovně vašeho brnění (hrudní štít), nátepníků a vaků na předměty, což je tak upozaděná aktivita, že se nemusíte bát syndromu Far Cry. Navíc oblečení je čistě estetická záležitost, která nemá vliv na vaši výdrž. Šaty, zbraně, štíty, to vše je otázkou prodeje a nákupu. Pryč ale z menu a jdeme hrát!

Bayek je hlavní postavou Origins a prostředník provázející vás napříč neskutečně obřím světem. Vezmeme-li v potaz Francouzkou revolucí zmítanou Paříž či viktoriánský Londýn, zde v Egyptě se posouváme o level výše. Když se poprvé z lokace A dopravíte do lokace B, a jako já otevřete a oddálíte mapu, abyste zjistili, jak malinkatou plošku jste zatím objevili, spadne vám čelist. Svět je opravdu, ale opravdu obří. Navíc je velikost plochy maximálně využita ku prospěchu, protože zatímco městská zástavba (viz výše uvedené metropole) a bloky baráků můžou být časem monotónní, tak zde se jedná o pravý opak. Každá lokace je pečlivě vymodelovaný originál do posledního detailu a přesně se trefili do černého v tom, že pokud vás omrzí pohybovat se v místě A, není slastnějšího osvěžení, než sednout na koně a hurá o dům dál. V tomto ohledu funguje poslední Assassin na jedničku. Navíc je příběh dávkován tak, abyste měli motivaci cestovat napříč mapou a objevovat nové lokace.

Hlavní dějová linka série Assassin’s Creed je vždy takové bolavé místo, které ve výsledku přinese zklamání. Obecně jsem prožíval v minulých dílech prvotní pocit nadšení, dlouhodobý stav šedého průměru a konečnou fázi, kdy mě příběh přestal zajímat úplně. Letos je tomu, díky bohu, jinak! Poprvé jsem věnoval výhradní část hraní hlavním misím a užíval si je stejným tempem od začátku až k závěrečným titulkům. Pravdou je, že nového Assassina pokoříte za 40 hodin, včetně občasného odběhnutí k vedlejším questům. Pokud se budete snažit vyzobat vše na maximum, čas se astronomicky navýší. Nicméně právě kvůli plynulosti příběhu, který vás přímo vybízí cestovat, je průchod hlavní dějovou linií příjemně různorodý, navzdory tomu, že mise více méně kopírují Assassínský standard.

Ačkoliv se několik zažitých mechanismů vytratilo, příjemně to pročistilo vzduch a přispělo k hratelnosti. Příklad mluvící za vše, je odkrývání lokací nikoliv synchronizacemi věží, ale pouhou návštěvou daného místa. Tak se z proklínaných můstků, kde se vrháte skokem důvěry do kupky sena, stávají pouze vámi zvolená místa rychlého přesunu, která jsou v rámci objevené lokace odkryta i jinde.

Největším překvapením pro mne bylo, že onen starověký Egypt, je z velké části nasáknut řeckou kulturou a bez velkých potíží lze konstatovat, že si vyzkoušíte, jak by vypadal Assassin, kdyby v Ubisoftu otevřeli knihu historie na jiné stránce. Vzhledem k tomu, že se jedná o Ptolemaiovský Egypt, kterému vládne (spoluvládne) Kleopatra, tak krom klasických scenerií s pyramidami a sfingou, jsou zde i rozsáhlá území bohatá na typickou řeckou architekturu, která nesmírně osvěžila celou hru. Kolos světa se tím přitažlivě obohatí a vytváří jeden z nejkrásnějších Assasínů vůbec. Historických postav je přiměřeně a nenastupují na scénu tak komicky, jako v předchozím díle, kde jste v Londýně zakopávali v každé špinavé uličce o nějakého významného vědce či politika.

Zde se nenásilně mísí reálná historie s fiktivním světem a nic neskřípe. Hlavní protagonista je sympatická postava, která neruší a plynně zapadá do okolního světa – jak činy, tak motivací a ačkoliv je součástí historických událostí, jde si více méně po svém. Hře se tedy vyhnul klasický Assassínský patos v podobě tajných schůzek kapucí zahalených členů řádu, kteří v každé druhé větě zachraňují svět od zvrhlého templářského pořádku. A jak jsem za to rád!

Co se změnilo od základů je soubojový systém. Útok, úskok, kryt jsou základem každého boje, bez kterého se neobejdete. Kombinace rychlého a méně účinného útoku s pomalejším, ale účinnějším, s použitím občasného speciálního útoku, je vaším každodenním chlebem. Osobně se mi úskok ala Zaklínač osvědčil lépe, než-li kryt se štítem. Zprvu je třeba si zvyknout, ale později se stává boj zábavným a velmi chválím tento krok stranou vůči zaběhlému systému. Důležitým prvkem je rovněž levelování, protože váš úspěch v boji, v návaznosti na úroveň obtížnosti, je dán především tím, proti jakému soupeři stojíte. Bojovat s nepřítelem, jehož ukazatel nese o několik jednotek vyšší level, je sebevražda. Slabší útočníci zase budou čtvrceni mečem či sekerou jako čerstvá zelenina. Levelování má i přímou vazbu na plněné úkoly a není záhodno pouštět se do misí předbíhajících číslo vaší úrovně.

Ostatně to je i důvod proč plnit vedlejší aktivity a zvyšovat si tak dovednost, což dle mého názoru příjemně vyvažuje hraní hlavní linky s tou vedlejší. Jak již bylo řečeno, zbraní je dostatek jak u prodejců v každé lokaci, tak u zabitých nepřátel nebo na tajných místech v ukrytých pokladech. Jednoruční meče, palice, sekery, dvojice mečů, několik druhů luků, štíty, oblečky, to vše naleznete ve stáncích na vaší dovolené v Egyptě.

S přibývajícím počtem levelovacích bodů vám naskakují i body dovedností, které můžete využít k získání dalších schopností, např. v boji i mimo něj. Počet je vždy omezen tak, aby hráč neodkryl vše a musel investovat dle svého uvážení. Řekl bych, že tyto schopnosti příliš velkou roli nehrají, nicméně občas se hodí zpestřit si repertoár. Vašimi zvířecími parťáky jsou velbloud (kterého rychle vyměníte za koně) a orel. V prvním případě se jedná o dopravní prostředek, který neodmyslitelně patří k hlavnímu hrdinovi a zaklínačským písknutím je vždy na svém místě. Musím pochválit, že ač nereálně, tak ku prospěchu věci je koník schopný zdolávat téměř jakýkoliv terén. Orel je váš dron, odhalující nepřátele a jiné skryté záležitosti na nepřátelském území. I když se jedná o Far Cry syndrom, tak kupodivu v celém konceptu zapadl nezvykle plynule. Tento opeřenec je totiž vyslán vždy, když někoho v rámci mise hledáte a jinak ho v podstatě nemusíte použít vůbec.

Po výkonnostní stránce se jedná o velmi dobře optimalizovaný herní zážitek, který jsem zprvu začínal na mé staré 3Gb grafické kartě, kde hra s vyššími a středními detaily běhala bez problému a pokračoval na mé nové 8Gb kartě se vším na plnou polní a nebyl důvod si stěžovat. V návaznosti na starší díly plné technických problémů, se jedná o vyladěný kus, který nebude zlobit ani na starších strojích. Sečteno a podtrženo, máme tu poslední díl Assassínské série, který nepřináší revoluci, ale drží se v těch nejlepších kolejích svého druhu, nabízí gigantický svět, který baví po celou délku svého příběhu. Je smysluplný, zajímavý a ruku v ruce s hlavním hrdinou vás přenese do historicky věrného prostředí s příchutí Assassin’s Creed mytologie, nabízející letos moc dobrou pochoutku pro milovníky tohoto sandboxového, kapucí zahaleného, kultu!

Tento článek vznikl pro Prasklou mouchu.

 

Diskusní téma: Assassin’s Creed Origins

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek